Publikováno

Proč jsem postavil flexiday.

V každém malém týmu, kde jsem pracoval, se volno evidovalo v tabulce. Proč jsem ji přestal lepit a postavil nástroj, který jsem chtěl.

Tabulka

V každém malém týmu, ve kterém jsem pracoval, se volno evidovalo ve sdílené tabulce. Držela dny, které si někdo zapsal, a nic s nimi nedělala: žádná žádost, žádné schválení, žádná připomínka, žádné varování, že jsou dva lidé ze stejného týmu pryč ve stejném týdnu.

Otázka, která lidi opravdu zajímala — kdo má příští týden volno? — se pořád musela položit nahlas a každé volno se domlouvalo osobně. To stojí čas oba dva, a to pokaždé.

Proč ne hotový nástroj

Nástroje, které tohle řeší pořádně, jsou stavěné pro HR oddělení. Chtějí organizační strukturu, napojení na mzdy a smlouvu na počet uživatelů dřív, než si pětičlenný tým stihne vzít volný pátek. Na to, co má být kalendář, je to pro malý tým až příliš mnoho ceremonií.

Proč si ho postavit sám

Chtěl jsem klidný sdílený kalendář: žádost během pár vteřin, schválení jedním kliknutím, celý měsíc na jeden pohled. A chtěl jsem postavit celý produkt, ne jen funkci v produktu někoho jiného. flexiday znamenal vlastnit každou vrstvu — databázové schéma, API, statickou webovou aplikaci, e-mailovou pipeline i Terraform kolem nich — a provozovat to v produkci jako OSVČ.

Je to taky starý zvyk. V Hyundai nástroje, které jsem psal ve volném čase, nakonec běžely přímo ve výrobní hale pro skutečné týmy, a právě to mě přesvědčilo, abych se softwarem začal živit. flexiday je stejný instinkt, jen namířený na problém, který má každý tým.

Co z toho vzniklo

flexiday běží na flexi-day.com, mluví anglicky i česky a pro první uživatele je zdarma. Jak je postavený — tři repozitáře, statická Next.js aplikace, Express API na AWS a e-maily kompilované při buildu — popisuji v případové studii flexiday.